SMANS se nachází v blízkosti somatické práce, autonomní regulace, práce s regulujícím se organismem a jemné fenomenologie tělesné zkušenosti.
Současně se nevejde do žádného z běžných rámců: není psychoterapií, trauma-protokolem, mindfulness metodou, pohybovou pedagogikou, bodyworkem ani spirituální praxí.
Tato stránka nesrovnává přístupy podle hodnoty. Ukazuje pouze, kde se SMANS dotýká sousedních polí a kde od nich zůstává přesně odlišný.
SMANS je práce s autonomní regulací organismu a fasciálním kontinuem.
Nepracuje primárně s diagnózou, interpretací, příběhem, významem ani cílem. Nevychází z představy, že je třeba tělo opravit, zlepšit, přenastavit nebo dovést k určitému stavu.
Zajímá ho, za jakých podmínek se organismus může začít znovu regulovat sám: v dechu, váze, pánvi, opoře, kontaktu, pohybu, prostoru, řeči a možnosti jednat bez zbytečného držení.
SMANS proto stojí blízko somatickým a regulačním směrům, ale jeho vlastní těžiště je jiné:
autonomie organismu před technikou, významem a vedením.
SMANS není psychoterapie, trauma-protokol, bodywork zaměřený na symptomatickou změnu, mindfulness metoda, pohybová pedagogika, koučink, spirituální praxe ani metoda sebeoptimalizace.
Nepracuje s člověkem jako s někým, koho je třeba vést k výsledku, opravit nebo zlepšit.
Toto vymezení neslouží k odmítnutí těchto směrů. Slouží k tomu, aby SMANS zůstal čitelný ve své vlastní funkci.
Když čtenář slyší slova tělo, nervový systém, regulace, trauma, dech, přítomnost nebo kontakt, obvykle si SMANS zařadí do rámce, který už zná.
Někdo ho bude číst jako terapii.
Někdo jako bodywork.
Někdo jako práci s traumatem.
Někdo jako mindfulness.
Někdo jako duchovní praxi.
Každé z těchto zařazení něco zachytí, ale současně něco podstatného zkreslí.
SMANS proto potřebuje být čitelný v sousedství těchto směrů, aniž by se jimi nechal pohltit.
Následující odstavce nejsou úplným popisem jednotlivých směrů. Slouží pouze k orientaci v rozdílu: co SMANS s daným polem sdílí a kde se od něj metodicky odděluje.
Se Somatic Experiencing sdílí SMANS zájem o tělesnou regulaci, kapacitu organismu a jemné čtení autonomních reakcí.
Rozdíl je v těžišti práce.
SMANS není trauma-protokol a neusiluje o zpracování traumatické události, dokončení obranné reakce ani terapeutickou integraci příběhu. Nepracuje primárně se stopou traumatu, ale s tím, zda se organismus v aktuálním kontaktu může regulovat bez tlaku na výsledek.
S polyvagálním polem sdílí SMANS zájem o autonomní nervový systém, klid, aktivaci, vztah a schopnost organismu zůstat v kontaktu.
Rozdíl je v použití mapy.
SMANS nepoužívá polyvagální jazyk jako hlavní interpretační rámec ani jako návod ke změně stavu. Nejde o to identifikovat stav a potom ho regulovat směrem k žádoucí kvalitě. V popředí je přímé čtení tělesné organizace a odstraňování tlaku, který samoregulaci ruší.
Se Sensorimotor Psychotherapy sdílí SMANS důraz na tělo, držení, pohyb, autonomní reakce a vztah mezi tělesnou zkušeností a psychikou.
Rozdíl je v psychoterapeutickém rámci.
SMANS nepracuje primárně s psychologickým významem, pamětí, vztahovou vazbou, traumatickým materiálem ani integrací kognitivní, emoční a somatické roviny v terapeutickém procesu.
Nevede klienta skrze psychoterapeutickou exploraci. Zůstává u tělesné organizace a samoregulace organismu.
S Hakomi sdílí SMANS jemnost, práci bez nátlaku, respekt k tělesné zkušenosti a zájem o to, co se ukazuje v přítomném okamžiku.
Rozdíl je v práci s významem.
Hakomi často sleduje vztah těla, vědomí, přesvědčení, zkušenosti a psychologického materiálu. SMANS se významu záměrně nedrží jako hlavní cesty. Nezkoumá primárně přesvědčení, nevytváří experimenty k odhalení významu a nestaví proces na psychoterapeutickém objevování.
S Feldenkraisovou metodou sdílí SMANS zájem o tělesnou organizaci, učení, jemnost a změnu, která nevzniká silou.
Rozdíl je v povaze práce.
SMANS není pohybová pedagogika, lekce uvědomění skrze pohyb ani metoda učení nových pohybových možností. Pohyb se může objevit, ale není cílem. V centru není rozšíření pohybového repertoáru, ale schopnost organismu regulovat se jako celek.
S Body-Mind Centering sdílí SMANS úctu k tělesné zkušenosti, vnitřní anatomii, vývojovým vrstvám a inteligenci živého organismu.
Rozdíl je v zaměření.
SMANS není explorace tělesných systémů, embryologických nebo vývojových vrstev ani somatická pedagogika založená na prozkoumávání struktur těla. Fasciální kontinuum zde není předmětem anatomického poznávání, ale médiem regulace, kontaktu a nosnosti.
S mindfulness a meditací sdílí SMANS schopnost zůstat v přítomnosti a nevstupovat okamžitě do reakce, kontroly nebo příběhu.
Rozdíl je v primátu pozornosti.
SMANS není trénink pozornosti. Nevychází z toho, že vědomí pozoruje tělo. Pracuje s tím, že organismus se organizuje tělesně dřív, než vznikne pojem, výklad nebo meditační postoj.
S bodyworkem může SMANS sdílet přítomnost doteku, kontaktu a přímé práce s tělem.
Rozdíl je v intenci doteku.
SMANS není manuální technika zaměřená na uvolnění, opravu struktury, symptomatickou změnu nebo vyvolání účinku.
Kontakt není nástroj zásahu. Je to stavová událost, která vzniká tam, kde průvodce nepřebírá řízení procesu a nevytváří tlak na změnu.
SMANS může být kompatibilní s hlubokou duchovní, tantrickou nebo kontemplativní zralostí.
Sám o sobě ale není duchovní praxe.
Neučí meditaci, nevede energii, neaktivuje Kundaliní, nepracuje s iniciací a nenabízí mapu realizace. Tam, kde se duchovní zkušenost objeví, je pro SMANS rozhodující otázka, zda ji organismus skutečně unese tělesně, nikoli jaký význam jí přisoudí.
SMANS přináší několik přesných posunů.
Regulace není prostředek k dosažení lepšího stavu. Je to podmínka, ve které se organismus může přestat řídit tlakem na změnu.
Tělo není vedeno k výsledku. Dostává podmínky, ve kterých se jeho vlastní regulační schopnost může znovu objevit.
Fasciální kontinuum zde není pouze anatomická struktura. Je čteno jako živé souvislé pole, v němž se organizují tonus, váha, dech, kontakt, opora a možnost jednat.
SMANS přikládá zásadní význam pánvi, dolní opoře, psoasům, dechu a schopnosti organismu nést zátěž zdola, nikoli pouze řídit stav shora.
Jazyk v SMANS není jen vysvětlení. Je součást pole. Může tělo zatížit, vést, přesvědčovat, uklidňovat nebo otevírat prostor bez nátlaku.
Kontakt není technika. Je to stav, ve kterém se dva organismy mohou setkat bez toho, aby jeden převzal řízení druhého.
SMANS stojí blízko mnoha směrům, ale nepřebírá jejich hlavní gesto.
Jeho těžiště není ve vedení procesu zvenčí.
Nevede.
Neopravuje.
Neinterpretuje.
Nevytváří zkušenost.
Zajímá se o podmínky, ve kterých organismus nemusí být veden zvenčí a může znovu nacházet vlastní regulaci.