Iniciační somatické texty jsou jednou z forem praxe a přenosu.
Na stránce Somatické texty jsou součástí celého publikačního korpusu. Zde jsou uspořádány jako první veřejný průchod Somatickou meditační školou.
Čtou se pomalu, po jednom, ne jako vysvětlení. Můžeš sledovat, co se při čtení děje s dechem, váhou, pánví, hrudníkem, očima a pozorností. Texty vytvářejí jazykové pole, ve kterém se tělo může setkat s vlastní odpovědí.
Krátké popisy pod názvy pojmenovávají zkušenost, kterou mohou texty otevřít.
Současná iniciační linie vede těmito texty:
Vstupní prahový text. Odebírá z praxe požadavek výsledku a vytváří prostor pro vlastní organizaci organismu.
Tělo nachází formu, ve které se živost nemusí vyrábět ani udržovat.
Dva organismy zůstávají rozdílné, a přesto mohou spočinout v jedné společné opoře.
Pánev se otevírá jako vodní pole staršího pulsu života — před vůlí, směrem a významem.
Pánevní puls vstupuje do laterálně diferencovaného těla a uskutečňuje se jako dvě vlny jedné pánve.
Spojení se Zemí se otevírá do srdeční a planetární rezonance.
Každý text lze číst samostatně. V uvedeném pořadí vytvářejí iniciační průchod.
Somatická meditační škola je vznikající kontemplativní cesta tělesné meditace, somatického vědomí a iniciační praxe.
Není hotovou institucí ani uzavřenou naukou.
Vyrůstá z dlouhodobé meditační, tantrické a tělesné praxe.
Její základní otázka zní:
Jak může celý organismus nést meditační vědomí, aniž je vědomí neseno převážně hlavou, řízením pozornosti nebo výkonem?
Člověk může sedět nehybně, klidně dýchat a udržovat pozornost — a přesto může být celé tělo drženo.
Somatická meditace proto nezačíná pouhým přesunem pozornosti z hlavy do těla. Také tento přesun může být stále řízen hlavou.
Začíná reorganizací, při níž hlava přestává držet to, co má nést celý organismus.
Váha může dosednout.
Pánev může nést.
Dech nemusí být veden.
Oči nemusí udržovat prostor.
Meditace se pak nestává činností, kterou člověk provádí.
Začíná se dít jako tělesnost.
Somatická zde neznamená zaměření pozornosti na tělo.
Znamená, že se celý organismus podílí na vědění.
Tělo svou organizací ví, zda váha dosedá, zda je dech nesený nebo řízený, zda je otevřenost spojená s oporou a zda může intenzita pokračovat bez přepětí nebo kolapsu.
Somatické vědomí předchází pojmu.
Základní mapu školy tvoří tři ohniště:
Pánev nese.
Srdce propojuje.
Hlava rozlišuje.
Nejsou to stupně ani symbolická centra. Jsou to tři způsoby, jimiž se organismus podílí na nesení vědomí.
Pánev, srdce i hlava jsou současně pravolevě diferencované. Stabilita nevzniká vyrovnáním stran, ale jejich živou spoluprací.
Tělesná regulace není cílem meditace.
Je její podmínkou.
Praxe nevyrábí stav. Vytváří podmínky, ve kterých se může projevit vlastní inteligence těla.
Současně platí:
Regulace není realizace.
Dobře regulovaný organismus nemusí mít jasné rozpoznání.
Hluboký vhled nemusí být tělesně, vztahově ani civilně integrovaný.
Nosnost meditačního vědomí se ukazuje v čase — v kontaktu, práci, odpočinku a v tom, jak organismus prochází běžným dnem. Meditační praxe tak pokračuje v obyčejném životě.
Somatická meditační škola otevírá kontemplativní větev pole O tělesnosti. Tělesnost, regulace, jazyk a nosnost se v ní setkávají v meditační praxi.
O tělesnosti je veřejný publikační prostor této práce.
SMANS poskytuje Somatické meditační škole regulační a jazykovou přesnost.
Somatická meditační škola otevírá meditační a iniciační rozměr tělesné praxe.
NOSNOST je její praktickou osobní rovinou. V současnosti se uskutečňuje zejména v programech:
Základní vstupní program pro obnovu dolní opory, dechu, pánevní živosti a schopnosti těla nést běžný den bez nadbytečného držení.
Navazující dlouhodobější spolupráce pro situace, kdy se změna netýká pouze jedné oblasti těla, ale širšího způsobu, jakým organismus nese tlak, kontakt, odpočinek, vztah a běžný život.
Živá praxe Somatické meditační školy se rozvíjí v Praze v rámci NOSNOSTI — v individuální práci a v komorních skupinách.
Škola vyrůstá z meditace, Dzogčhenu a Yungdrung Bönu, tantry a kašmírského šivaismu, práce Wilhelma Reicha a Gerdy Boyesen, biodynamické somatiky a pohybových a fasciálních přístupů.
Tyto zdroje nejsou slučovány do jedné univerzální nauky.
Škola rozlišuje přímou zkušenost, opakované fenomenologické pozorování, pracovní model, tradiční interpretaci a tvrzení vyžadující vědeckou oporu.
Praxe se ověřuje v obyčejném životě.
V praxi se nevytváří výsledek.
Vytvářejí se podmínky.